Když se člověk rozhodne koupit byt, jedním z nejdůležitějších faktorů je forma vlastnictví a cena. V ČR existují dvě hlavní možnosti – byt v osobním vlastnictví a byt družstevní. Ačkoli se na první pohled mohou zdát podobné, rozdíly mezi nimi jsou zásadní, a mají vliv nejen na samotný nákup, ale i na možnosti financování, prodeje a užívání bytu.
⸻
1. Byt v osobním vlastnictví
Byt v osobním vlastnictví znamená, že kupující se stává přímým vlastníkem bytu, resp. konkrétní jednotky zapsané v katastru nemovitostí. Součástí vlastnictví je i podíl na společných částech domu a pozemku.
Hlavní výhody:
• Kupující je skutečným vlastníkem nemovitosti – může s ní libovolně nakládat (prodat, darovat, pronajmout, zastavit bance apod.).
• Je možné financovat koupi hypotečním úvěrem, protože banka může dát do zástavy přímo daný byt.
• Přehledné vlastnické vztahy, vše je zapsáno v katastru nemovitostí.
Nevýhody:
• Vlastník je sám odpovědný za daň z nemovitosti a případné opravy či rekonstrukce v rámci domu (skrze příspěvky do fondu oprav).
• Vyšší pořizovací cena (zpravidla v řádu stovek tisíc Kč) ve srovnání s družstevním bytem.
⸻
2. Byt v družstevním vlastnictví
V tomto případě byt nevlastníte přímo. Kupujete pouze členský podíl v bytovém družstvu, které je skutečným vlastníkem celého domu. S členstvím je spojeno právo užívat konkrétní byt.
Hlavní výhody:
• Obvykle nižší pořizovací cena (zpravidla v řádu stovek tisíc Kč), než u bytu v osobním vlastnictví.
• Družstvo často zajišťuje správu domu, takže odpadá část starostí spojených s údržbou.
Nevýhody:
• Kupující není vlastníkem bytu, nemůže ho tedy dát do zástavy bance – hypotéku je těžší získat (možná pouze bez zástavy nebo s jinou nemovitostí).
• Jakékoli změny (např. pronájem bytu nebo rekonstrukce) často podléhají souhlasu družstva.
• Převod družstevního podílu není evidován v katastru nemovitostí, což může ztížit právní jistotu.